Premiéra Babiček od Vlaďky Kužílkové

„Tyto příběhy jsou pravdivé a jakákoliv podobnost se skutečnými postavami či událostmi není náhodná.“

Tato hra je jako cop, upletený ze vzpomínek na naše babičky, prababičky, pra a tři tečky… Na některé nejde zapomenout a jiné jen probleskují naší pamětí. Byly mladé, byly krásné, nešťastné i šťastné, osamělé i milované.

Představení je o nejen našich babičkách, ale o předcích obecně. Skládá se ze vzpomínek rodiny na naše prababky, pra pra babky a další. Tyto skutečné příběhy jsou složené do leporela života - z nich jsme složili celou osu života dětství, dospívání, vdávání, zralost, stáří. Nejedná se o příběhy jedné linie, jsou to rodinné linie nás tří spletené do jedné.

Toto téma je podle nás důležité, protože často vůbec nevíme, co v sobě máme za dědictví a odkud se vzalo. Čí vzpomínky a archetypy v sobě nosíme? Něco prožíváme, ale zcela v nás chybí vzpomínky, které by naše emoce vysvětlovaly. Ale potom přijdeme na to, že to nejsou naše zážitky, jsou nonverbálně přenesené přes generaci. Za života v komunitě v dřívějších dobách se lidé víc znali a víc si vyprávěli, jací byli jejich předci. “Ty jsi celý tvůj praděda!”. Dnes žijeme na dálku a musíme to pro sebe objevit sami.

“V představení se proplétají tři roviny - civilní povídání tří kamarádek, mytologická rovina Morany a Vesny a skutečné příběhy našich babiček. Zažijete celou paletu životních zážitků a milníků: nevěru, lásku, pubertu, rebelii, mateřství, zrození, smrt. Jedna linka života je v představení spletena z mnoha životů našich předků. V jednom momentě se příběhy těchto cizích paní přirozeně začaly samy prolínat. Já jsem v představení zodpovědná za hudební složku, která všechny tyto roviny propojuje.” Zuzana Dumková

“Morana a Vesna, Smrt - Zima a Jaro - Zrození jsou na začátku JEDNO. Jedno se rodí z druhého, a není začátku ani konce. I když se v jednu chvíli zdá, že jsou proti sobě tak, jako v životě zrození a smrt. Stejně se postupně opět přibližují a nakonec znovu spojí. Zrození je znamení smrti, protože bez zrození není smrt a bez smrti není zrození. Poutník vše propojuje a příběhy vypráví sobě vlastní řečí - hudbou. Doufáme, že to, co je pro nás určitým druhem rituálu, bude očistcem i pro vás, diváky. Neb všichni prožíváme radosti, bolesti a příběhy, které jsou si někde uvnitř podobné.“ Vlaďka Kužílková

“Každý máme jiný životní příběh. Na určitých rovinách mohou tyto příběhy rezonovat. Nemusí být stejné, například ty naše jsou dost specifické. Ale přesto i cizí příběh může rozpohybovat něco, nebála bych se říct až archetypálního v každém z nás. Babičky představují sdílení a vyprávění našich příběhů, které mohou rezonovat s příběhy diváků nebo v nich zažehnout vzpomínku na jejich vlastní. Příběh je něco, co bylo na počátku našeho divadla, ale i společenství. V momentě, kdy žijí příběhy, žijeme i my.” Nika Nováková